Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies pro zobrazení cíleného obsahu, reklamy a pro účely sledování návštěvnosti. Souhlasím Další informace

Berdych v tom není sám. Šest velkých hráčů, kteří nikdy nedobyli grandslam

Tomáš Berdych, jeden z nejlepších, ale bez grandslamu... (Foto: Getty Images)

Tomáš Berdych, jeden z nejlepších, ale bez grandslamu... (Foto: Getty Images)

TOMÁŠ BERDYCH (31) – nejlepší hráč poslední dekády bez grandslamového titulu; taková je nálepka dlouhodobé české jedničky, finalisty Wimbedonu 2010 a někdejšího čtvrtého hráče planety. Rodák z Valašského Meziříčí ale není a nebyl jediným čekatelem na opravdu velký titul. Oproti většině z níže uvedených však má jednu velkou výhodu, svého snu se ještě může dočkat!

TODD MARTIN (USA)

Jeho žebříčkovým maximem bylo – stejně jako u Berdycha – čtvrté místo. Martin patřil do zlaté zámořské generace, kterou vedli Agassi se Samprasem. Do finále majoru se dostal dvakrát (Australian Open 1994 a US Open 1999). Nejprve mu oslavu překazil PRÁVĚ „pistolník“ Pete, podruhé ZROVNA vlasatý Andre (prohrával přitom 1:2 na sety). Životní příležitost zřejmě propásl ve Wimbledonu 1996. Tehdy postoupil mezi nejlepší čtyři, nikdo z ostatních semifinalistů na tom nebyl ve světovém pořadí lépe. Martinovi tentokrát vystavil drsnou stopku jeho další krajan Malivai Washington, který vyhrál 10:8 v rozhodující sadě, ačkoliv v ní prohrával už 1:5. „Na kariéru mám sice spoustu skvělých vzpomínek, ale nejvíc mě stále přitahují chvíle těžkých porážek. Za prvé jsem tak trošku masochista, za druhé mě takové momenty formovaly lépe než úspěchy,“ říká s nadhledem Martin.

CEDRIC PIOLINE (Francie)

Čtyři semifinále na turnajích velké čtyřky proměnil ve dvě finálové účasti. Miláček francouzských fanoušků Cedric však paradoxně nebyl nejblíže splněnému grandslamovému snu na zamilovaném Roland Garros, ale v roce 1993 ve Flushing Meadows a ve Wimbledonu 1997. Jeho škoda, že v životních duelech stál pokaždé proti zdi jménem Sampras. V obou případech bývalá světová pětka nezískala ani set. Pioline se i bez triumfu na turnajích velké čtyřky stal francouzským hrdinou. Jeho chování bylo příkladné, mušketýrské. Největší renomé ale získal, když tamní reprezentaci dovedl v letech 1996 a 2001 k daviscupovým titulům.

TIM HENMAN (Velká Británie)

Předchůdce Andyho Murrayho dal Britům naději, že jednou vrátí velkou trofej do jejich království. Doufali marně, přestože jejich rytíř mezi lety 1998-2002 postoupil v All England Clubu hned čtyřikrát do semifinále. Rodák z Oxfordu však ani v jednom případě předposlední krůček neudělal. A nepovedlo se mu to ani v roce 2004, kdy si o finále zahrál jak v Paříži, tak na US Open. I když vytoužený grál nikdy nezískal, dočkal se malé náplasti, když po něm ve wimbledonském areálu pojmenovali kopec pro fanoušky, na němž mají vše podstatné z turnaje turnajů jako na dlani. „Wimbledon byl můj nejoblíbenější turnaj. Atmosféra na centrkurtu byla pokaždé fantastická. Hrát tam byla pro mě vždycky ohromná čest,“ rozplýval se Henman. Kariéru uzavřel před deseti lety.

MILOSLAV MEČÍŘ (Slovensko)

Ve světovém pořadí patřilo rodákovi z Bojince čtvrté místo. V roce 1986 se stal posledním hráčem historie, který odehrál grandslamové finále s dřevěnou raketou (Snauwaert). S Ivanem Lendlem prohrál v New Yorku 4:6, 2:6, 0:6. Set proti stejnému soupeři Mečíř neuhrál ani o tři roky později v utkání o titul v Melbourne na Australian Open. Paradoxně možná největší šance na celkový titul měl v roce 1988 ve Wimbledonu. V semifinále tam vedl nad tehdejší modlou Stefanem Edbergem 2:0 na sety a stejné skóre svítilo na tabuli i v rámci třetího dějství. Švéd se ale zmátořil a překvapení nepřipustil. Formu slovenský „pavouk“ prodal o pár týdnů později na olympiádě v Soulu, kde vyhrál. „Bylo to jiné, než vyhrát obyčejný turnaj. Olympiáda u nás byla velmi uznávaná. Sledovali ji všichni,“ vzpomínal Mečíř v Tennis Areně na životní turnaj.  

DAVID NALBANDIAN (Argentina)

Svéhlavý David měl potenciál na víc než na jedno velké finále a další čtyři semifinále. Na začátku nového milénia se nenašel jediný hráč, který by si Argentince přál za soupeře. Když měl jedenáctinásobný vítěz podniků ATP svůj den, byl schopen porazit kohokoliv. Grandslamovému titulu byl nejblíže v roce 2002 v All England Clubu. V posledním turnajovém utkání však uhrál proti tehdejší světové jedničce Lleytonu Hewittovi pouhých šest gamů. V rozletu mu nejednou zabránilo zranění. Například v semifinále US Open 2003 proti Roddickovi, které ztratil až po pětisetové bitvě. „Hrál jsem s bolestivým zraněním břicha. Navíc jsem si v tom samém zápase zlomil kost v ruce,“ vzpomínal nedávno. Před čtyřmi lety ukončil kariéru kvůli potížím s ramenem. „Pokud bych se znovu narodil, chtěl bych být opět tenistou,“ tvrdí jednoznačně.

DAVID FERRER (Španělsko)

Jestli je někdo Berdychovi v pozici nejlepšího singlisty uplynulých let bez velkého triumfu konkurentem, je to sympaťák z Xábie a bývalý hráč číslo tři David Ferrer. Španělský atlet se na grandslamech hned šestkrát dostal do semifinále. Postup z toho byl pouze před čtyřmi lety na Roland Garros. Životní pouť napříč Paříží tehdy krajanovi s železnou kondičkou ukončil jeho dobrý přítel Nadal. Ferrer je po Federerovi, Nadalovi a Djokovičovi jediným z aktivních hráčů, kteří pokořili metu 700 výher na ATP. „Na svoji kariéru jsem hrdý. Mám obrovské štěstí, že můžu hrát takhle dlouho. Věřím, že pár zápasů ještě stačím přidat,“ popisoval, když letos na jaře dosáhl cenného milníku. 

 

Další informace

Sdílet na:

www.tennis-arena.cz//berdych-v-tom-neni-sam-sest-velkych-hracu-kteri-nikdy-nedobyli-grandslam-19249cz/

Diskuze:

Partneři

© Tennis Arena s.r.o. 2017, Design by Beneš & Michl.
Provozováno na CMS wmPUBLIC.

Projekt www.tennis-arena.cz využívá zpravodajství ČTK a SITA, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK i SITA výslovně zakázáno.

TOPlist