Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies pro zobrazení cíleného obsahu, reklamy a pro účely sledování návštěvnosti. Souhlasím Další informace

Nejdůležitější je víra, říká sportovní psycholožka

Kateřina Kudláčková se nadchla pro sportovní psychologii. (Foto: Martin Sidorják)

Kateřina Kudláčková se nadchla pro sportovní psychologii. (Foto: Martin Sidorják)

Inspiroval ji starší bratr, který v Americe studoval, a pak i nabídky agentur zajišťujících talentovaným mladým hráčům stipendijní pobyty v zámoří. KATEŘINA KUDLÁČKOVÁ (26) hrála I. tenisovou ligu za TK Pernštýn Pardubice, ale hned po maturitě odjela do Kansasu; na Kansaské státní univerzitě studovala psychologii a španělštinu a poté na Floridě sportovní psychologii.

„Poslední rok bakalářského studia jsem se seznámila se sportovním psychologem a věděla jsem, že to je obor, kterému bych se chtěla věnovat,“ říká. Dnes pracuje pod hlavičkou poradny Psycho4Sport – Hamr v Praze a čtenáři Tennis Areny ji znají jako autorku odborných článků.

V čem se liší práce sportovního psychologa od práce psychologa?

„Já vidím ten rozdíl jako diametrální. U nás může být sportovním psychologem jakýkoli psycholog, který aplikuje »normální« psychologii na sportovce. Já ale vnímám sportovní psychologii jako trénink mysli. Snažím se klienty vést, aby si sami našli cestu a dokázali se osamostatnit. Nejdůležitější je, aby se naučili efektivně kontrolovat své myšlenky a emoce a využívat je ve svůj prospěch.“

Kolik je v Česku sportovních psychologů?

„Přesné číslo neznám, ale řádově desítky, takže relativně málo. (V Asociaci psychologů sportu, která

garantuje, že její členové mají pro svoji profesi adekvátní vzdělání, je 30 členů.) Odpovídá to počtu klientů, i těch je zatím relativně málo. Zřejmě proto, že hodně lidí má pocit, nebo spíš předsudek, že psycholog je jen pro toho, kdo má nějaký problém. A pak také proto, že sportovci pořád nevědí, jak jim může sportovní psycholog pomoct a co mohou díky spolupráci s ním získat. Už v průběhu studia mě mrzelo, že jsem sportovní psychologii nepoznala dřív. Vím, že by se to pozitivně projevilo na mojí tenisové kariéře.“

V čem tedy může sportovní psycholog pomoct?

„Ve spoustě věcí. Sportovce občas některé myšlenky brzdí a znemožňují jim podat optimální výkon. Sportovní psycholog by je měl naučit používat techniky mentálního tréninku, které jim pomohou problém odstranit. Někdo má potíže s motivací, jiný se soustředěním. Také jde o to myslet efektivně. Hráč by měl kontrolovat své myšlenky a emoce a umět je využít ve svůj prospěch, nesmí tomu být naopak. To když se naučí, má vyhráno.“

Za jak dlouho tohle někoho naučíte? A můžete to garantovat?

„Myslím, že ano. Samozřejmě ale záleží na každém jednotlivci, jestli bude v mentální trénink věřit, jak dobře si ty věci osvojí a jak je bude trénovat.“

Víra je asi velmi důležitá?

„Ta je základem spolupráce se sportovním psychologem. Pokud tomu někdo nevěří, nemá to význam.“

Zmínila jste slovo trénink, to zní v  souvislosti s psychologií zvláštně…

„Vůbec ne. Když ke mně přijde sportovec a zjistím, s čím má problém, kromě jiného zkoušíme různá cvičení a některá pak dostane za domácí úkol. Bez tréninku se problémy odstraňují obtížně. Řídím se mottem, že každý by měl trénovat svou mysl stejně jako své tělo. Každý dobrý hráč má dnes tenisového trenéra, většina i kondičního trenéra a ti nejlepší dokonce vlastního fyzioterapeuta, ale jen málokdo spolupracuje s psychologem. V tomhle směru jsou v zahraničí dál než my.“

Jak měříte svůj úspěch?

„Pro mě je úspěch, když mi sportovec po několika sezeních řekne, že už ho psychika nelimituje a že si sport užívá naplno a nic zásadního ho netrápí. Absolutním vrcholem pak je, když sportovec ví, že se na svoji psychiku může spolehnout.“

Co nejčastěji trápí tenisty?

„Hodně se setkávám s tím, že se jim vrací myšlenka na chybu, kterou udělali. To zvyšuje

pravděpodobnost, že ji zopakují a brzdí to jejich výkon. Totéž přílišná nervozita v klíčových momentech zápasů. Těch potíží je celá řada. Obecný problém sportovců bývá, že se v kritických chvílích utkání přestanou soustředit na přítomnost a začnou myslet na jiné věci: na výsledek, na to, co jim případně přinese, co jim řeknou kamarádi…

S kým ze sportovců jste pracovala nebo pracujete?

„Na Floridě jsem pracovala s fotbalisty, ragbisty, tenisty, softbalisty, s gymnasty a také s roztleskávačkami – v Americe je to taky sport, občas docela drsný a nebezpečný, protože roztleskávačky dělají spoustu akrobatických prvků. V Česku mám nejvíc tenistů, ale i fotbalisty, hokejisty, lukostřelce… mezi nimi i pár špičkových. Jména ale prozradit nemůžu, snad s výjimkou lukostřelce Davida Drahonínského, paralympionika, který si letos z Londýna přivezl stříbro.“

Co ho trápilo?

„Nic. Ale uvědomoval si důležitost psychické stránky výkonu a chtěl být maximálně připravený. Oslovil mě letos v březnu a do olympiády jsme se scházeli každý týden. Výhoda byla v tom, že sám chtěl a věřil věcem, na kterých jsme pracovali. V jednom rozhovoru dokonce řekl, že si medaili přivezl díky psychickému tréninku, což mě opravdu potěšilo. Ve čtvrtfinále totiž prohrával už 5:1, ale pak to jedním šípem otočil a vyhrál 6:5. Právě v takových chvílích se psychická příprava zúročuje nejvíc.“

Proč by měl jít sportovec k psychologovi, když zdánlivě žádný problém nemá? Má smysl i taková prevence?

„Určitě. Prevence je vždycky lepší než odstraňování problému. A pak: každý má nějaké rezervy, jen o nich většinou neví. V praxi vidím, že má smysl pracovat na psychice už od jedenácti dvanácti let, samozřejmě podle vyspělosti dětí. Jen je třeba upravit jazyk a dělat to zábavnější formou, aby samy chtěly.“

Jak taková spolupráce se sportovním psychologem probíhá? Jak intenzivně, jak dlouho?

„To je individuální. Zpočátku bývá intenzivnější, doporučuji jednou týdně nebo i častěji. Po dvou měsících už bývají vidět výsledky. Pak spolupráci většinou neukončuji, protože se objevují další věci, na kterých lze pracovat. V tu chvíli už funguje sportovní psycholog podobně jako trenér. Ale o tom už jsem mluvila a psychický trénink je u nás zatím bohužel pro sportovce na posledním místě, trošku neobjevený.“

Na kolik taková konzultace se sportovním psychologem přijde?

„Hodinové konzultace se pohybují kolem osmi set korun, ale při větším počtu sezení jsou většinou levnější.“

Jak taková konzultace rámcově vypadá?

„Když sportovec přijde s konkrétním problémem, tak se na něm akutně pracuje. V zásadě jde o

rozhovor, během kterého musím klienta poznat a zjistit, co je příčinou problému, abych pak zvolila správnou terapii, respektive postup, který povede k jeho odstranění. Taky se klientovi snažím vysvětlit, jak pracuje mozek, co se v něm v určitých situacích děje, jak funguje pozornost atd. A pak mu dám nějaké cvičení na doma, aby mohl sám trénovat. Někdy to není jednoduché, protože zažité věci je těžké změnit.“

Prý máte ambice posunout svou práci ještě jinam, nezůstávat jen u sportu.

„Myslím, že ji lze úspěšně přenést i do jiných oborů, které s sebou nesou stresové situace. Například práce manažera se v mnohém podobá situacím, ve kterých se nacházejí špičkoví sportovci, i když se to možná na první pohled nezdá.“

Jak vůbec najít dobrého sportovního psychologa?

„Na doporučení nebo díky organizaci Aplikované psychologie sportu; na jejím webu je seznam kvalifikovaných sportovních psychologů.“

Tak mě napadá, proč jste se vracela po šesti letech z Ameriky? Mohla jste tam provozovat praxi, zřejmě i s větší perspektivou…

„Je pravda, že v Americe bych asi měla větší možnosti, protože sportovní psychologie je tam rozšířenější. I univerzitní družstva mají své psychology. Tady u nás je zase větší prostor  posunout tento obor dál a to je jedním z mých cílů. (usmívá se) A také mám velkou rodinu, která by mi chyběla. Zkrátka jsem vždycky věděla, že se jednou vrátím domů.“

 

Sdílet na:

www.tennis-arena.cz//nejdulezitejsi-je-vira-rika-sportovni-psycholozka-84cz/

Diskuze:

Partneři

 

      LIVESCORE.in

 

 

© Tennis Arena s.r.o. 2017, Design by Beneš & Michl.
Provozováno na CMS wmPUBLIC.

Projekt www.tennis-arena.cz využívá zpravodajství ČTK a SITA, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK i SITA výslovně zakázáno.

TOPlist