Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies pro zobrazení cíleného obsahu, reklamy a pro účely sledování návštěvnosti. Souhlasím Další informace

Valery Lutkov o životě supervizora: Naše poslání je ctít fairplay

Valery Lutkov během Prague Open na Štvanici (Foto: Petr Josek)

Valery Lutkov během Prague Open na Štvanici (Foto: Petr Josek)

Život turnajového supervizora není peříčko. Své o tom může vyprávět VALERY LUTKOV (47), který od roku 2009 působí v roli supervizora na podnicích kategorie ATP Challenger a kromě toho se svým týmem odpovídá za nominace kolegů na 140 turnajích po celém světě. Náplň práce supervizora je rozmanitá, přičemž zahrnuje kontrolu areálu, nominace rozhodčích, los turnaje či dohled nad jeho průběhem. Kariéra i osobní život petrohradského rodáka jsou navíc úzce spjaty s Českem, odkud pochází jeho manželka Martina působící v roli supervizorky na elitním ženském okruhu WTA.

Jaký je život turnajového supervizora?
„Do areálu přicházíme první a odcházíme jako poslední. Supervizor má totiž dvě role. Je šéfem sportovního programu neboli vrchním rozhodčím. Jeho druhá role je reprezentace ATP. Vždy na konci turnaje podáváme zprávu o celé organizaci a o tom, jak turnaj splňuje požadavky ohledně dopravy, ubytování či stravování.“

Dalo by se popsat, jak vypadá váš běžný pracovní den?
„V areálu jsme minimálně hodinu a půl před začátkem prvních zápasů. Nejvíce práce je na začátku týdne, kdy je potřeba zkontrolovat kurty a změřit je. Asi tomu nebudete věřit, ale i na velkých turnajích se stalo, že kurty byly špatně nalajnované. Zároveň je potřeba zkontrolovat stav kurtů a jejich okolí, aby tam nebylo nic nebezpečného. Na začátku turnaje samozřejmě probíhá ještě registrace hráčů a losování. Každý den vytvářím společně s ředitelem turnaje program na následující den. Po zveřejnění programu pak supervizor rozhoduje o nominaci rozhodčích.“

Nominace rozhodčích představuje složitý proces?
„Vždycky záleží na několika okolnostech. Roli totiž hraje nejen národnost. I na challengerech existuje tzv. no-list, kde jsou rozhodčí a hráči, kteří by se na kurtu neměli potkat. V této souvislosti v minulosti třeba došlo ke střetu osobností, takže se snažíme předejít konfliktům.“

Nenudím se

Kromě toho trávíte hodně času na tribuně…
„Snažím se vidět co nejvíce zápasů. Je důležité sledovat tenis z první ruky, ale nejde vidět všechny zápasy, protože máme svoji kancelářskou práci a nejde sledovat všechny kurty zároveň. Supervizor se během dne prostě nenudí.“

Musíte často zasahovat přímo na kurtu?
„Například během letošního Prague Open na Štvanici se stalo jenom jednou, že jsem musel jít na kurt potvrdit rozhodnutí rozhodčího na umpiru. Ale v poslední době chodíme na dvorec také při každém lékařském ošetření.“

Jak jste spokojen se současnou úrovní challengerů?
„ATP nyní věnuje challengerům více pozornosti. Postupně se zvyšují prize money a zlepšuje se obsazení rozhodčích. Kromě toho je vidět, že se zkvalitňuje hráčské obsazení turnajů. Kvalita je určitě někde jinde než před 10 nebo 15 lety.“

V tenisovém prostředí se už pohybujete poměrně dlouho. Jaké byly vaše začátky?
„S tenisem jsem začal v 6 letech v Petrohradě. Hrával jsem na slušné úrovni. Byl jsem tamní jedničkou a na sovětském žebříčku jsem byl nejvýše číslo 44. V současnosti pořád hraji na seniorském okruhu a rovněž plážový tenis. S aktivní kariérou jsem skončil v 22 letech a vrhl se na studium, protože pocházím ze sportovně-vědecké rodiny. Moje maminka Tamara Maninová je dvojnásobná olympijská vítězka v gymnastice, dohromady má šest medailí. Soutěžila ve stejnou dobu jako Věra Čáslavská, poté vystudovala doktorát a byla profesorkou na univerzitě. Můj otec je sportovní lékař a dodnes také přednáší. Já jsem nejdříve vystudoval tělesnou výchovu a potom filologii a semitologii. Mám také doktorát.“

Rodinný tandem

A k práci rozhodčího jste se dostal jak?
„Víceméně náhodou. V Petrohradě jednou byl mezinárodní seminář pro rozhodčí a poprosili mě o pomoc s organizací. A já jsem se zeptal, jestli se mohu zúčastnit. Během dvou dnů jsem přečetl Rule Book ATP a získal bílý odznak.“

Vzpomenete si na vaše rozhodcovské začátky?
„V roce 1993 jsem se dostal na lajnu na Kremlin Cupu v Moskvě. Postupně jsem získával zkušenosti a o dva roky později udělal bronzový odznak. Teď mám už řadu let zlatý odznak referee a zlatý odznak chief umpire. Moje manželka má shodou okolností stejné odznaky, to je asi unikát.“

Je něco, co vás trápí v souvislosti s prací rozhodčích?
„Mrzí mě, že fanoušci si často neváží práce rozhodčích. Stále slyšíme o jejich chybách, ale tu může udělat každý. Hráči tomu podle mého názoru rozumí, ale veřejnost už tolik ne. Lidé slyší spíše negativní věci. Není to správné, ale takhle to bude vždycky. Vezměte si, že rozhodčí jsou jediní, kdo nemají zájem na výsledku zápasu. Pořadatelé touží po úspěchu hvězd, trenéři podporují své svěřence, fanoušci někomu fandí… Věřím, že naše poslání je ctít fair play a vytvořit co nejspravedlivější podmínky. Rozhodčí jsou sice placeni, ale není to jen práce. Okolo tenisu se pohybuje hodně lidí, kteří to nedělají jen pro peníze. Mají vyšší hodnoty.“

 

 

Další informace

Sdílet na:

www.tennis-arena.cz//valery-lutkov-o-zivote-supervizora-nase-poslani-je-ctit-fairplay-19274cz/

Diskuze:

Partneři

© Tennis Arena s.r.o. 2017, Design by Beneš & Michl.
Provozováno na CMS wmPUBLIC.

Projekt www.tennis-arena.cz využívá zpravodajství ČTK a SITA, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK i SITA výslovně zakázáno.

TOPlist